Kendó je japonské umění boje s mečem. Kendó vzniklo syntézou z několika starých škol boje s mečem Kendžucu postupně během konce 19. a začátku 20. století. Cvičení Kendó bychom mohli rozdělit do dvou oblastí – Šinaj Kendó, tedy plnokontaktní cvičení s cvičným mečem šínajem a ochrannou výstrojí bógu a Kendó kata, tedy nácvik boje pomocí předem daných sestav pohybů za použití pravých nebo dřevěných mečů. V Kendó se také pořádají zápasy – šiai. Moderní Kendó vznikalo koncem 19. a začátkem 20. století syntézou a standardizací z několika starých škol. Dnešní Kendó používá dvou výcvikových metod - cvičení kata, za použití dřevěných mečů bokkenů nebo pravých mečů, tak i kontaktní cvičení (šinaj Kendó) s bambusovým šinajem a ochrannou výstrojí. Obě tyto metody mají své kořeny ve starých školách (Kendžucu), ze kterých Kendó vychází. Dnešní Kendó obsahuje spoustu technik seků a bodů, postojů, různé druhy práce nohou a různé útočné techniky a obranné protitechniky a další věci.
Pracuje se vzdáleností, načasováním a se spoustou dalších konceptů a metod, které si praktikanti Kendó postupně osvojují a pomocí různých druhů cvičení je dále zlepšují a zdokonalují. Osnova výcviku je komplexní a adept se v ní postupně posouvá od základních prvků k pokročilejším, trénink těla je provázán s mentálním tréninkem. Kendó je nejen bojové umění, je to též součást tradiční kultury s historickými kořeny. Součástí výcviku jsou tedy i prvky ohledně morálky, filosofie a etikety. Cílem dnešného Kendó je především výchova člověka a cvičení jeho těla i mysli. Trénink Kendó je dlouhodobý a trvá celý život. Kendó harmonicky rozvíjí člověka jak po fyzické tak především po mentální stránce v duchu filosofie Budó. Staré japonské přísloví praví “Chceš-li býti dobrým šermířem, musíš být dobrým člověkem.“ V tomto moudru je obsažen samotný důvod, proč v dnešní době, kdy k používání mečů není žádný praktický důvod, cvičíme Kendó.
Trénink Kendó
Výuka kendó v Noma dódžó v Tokiu
Obvyklý trénink obsahuje Kendó kata a plnokotnaktní cvičení Šinaj Kendó.
Trénink se šinajem a pomocí ochranné výstroje zabírá ve výcviku většinu času. Obsahuje především:
• cvičení postojů, přáce nohou/přesunů, suburi (nekontaktní nacvičování seků bez reálného soupeře), nácvik základních seků a bodů - souhrně nazýváno kihon
• různé tréninkové plnokontaktní drily, jako sekvence útoků a technik (kirikaeši, učikomigeiko, kakarigeiko a další)
• cvičení útočných technik a obranných protitechnik (šikake waza a ódži waza)
• volný cvičný zapas (džigeiko)
• šiai (turnaje, soutěže)
• další prvky a různá speciální cvičení